MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


8. DEN, 25. 2. 2001, NEDĚLE - BLUE MOUNTAINS, DEN DRUHÝ

Vstávat, resp. probudit se, nám dneska nedělá vůbec žádné potíže. Haranti na tábořišti dělají bordel snad už od svítání. Nejenže nám večer jezdili na kolech málem skrz stan, ale teďka se snad dali do úklidu a čištění všech stanových kolíků z celého tábořiště. Takové řinčení kovu by snad probudilo i mrtvého. Až potom nám Honza vysvětlil, že žádné kolíky nečistili, ale že si hráli s podkovami, které házeli na zapíchnutou tyč. Stará trampská hra. Takže se ještě snad v klidu nasnídáme a razíme.

Jedeme do Neates Glen, což je náš dnešní "Starting Point". Už tradičně v Modrých horách nás nečeká výšlap, ale sešup dolů, do údolí Grand Canyon, hluboko pod námi. Cestou mezi skalními stěnami se honíme se skupinkou skautíků, kteří nám trochu narušují zdejší opuštěnost. Celkem rychle jsme je došli a předešli, ale utéct jim na větší vzdálenost se nám už nedaří. To platí i o našem malém pikniku u malých vodopádů, odkud okamžitě vyhánějí nejen nás, ale taky asi dva 30 - 40 cm dlouhé goany, které jsme zrovna fotili. Smůla… A tak jdeme dál nádhernou krajinou ve stínu obrovských kapradin a eukalyptů, mnohokrát překračujeme potok, který nás celou dobu v údolí doprovází. Honza s Karen nám říkají, že je tady velmi populární canyoning, který si sami kdysi vyzkoušeli.

Teď už se jenom musíme zase vyšplhat zpátky "na vrchol". Je to hrůza. Po cestě se zastavujeme na další nádherné vyhlídce - Evans Lookout. Po cestě vzhůru bylo krásně vidět, jak se mění "klimatické pásy". Úplně dole spousta kapradin a dalších rostlin milujících a vyžadujících stále mokrou půdu a vlhké klima, postupně nahoru všechno vysychá, až úplně nahoře je totální sucho s určitým druhem eukalyptů. Tam když to začne hořet, tak už to jen tak někdo neuhasí. A tím, že eukalypty obsahují velké množství oleje, tak to hoří víc než dobře…

Naším dalším cílem, tentokrát už autem, jsou Victoria Falls. Po krátké jízdě po hlavní asfaltové silnici odbočujeme doleva na prašnou cestu, která nás tam má dovést. Bohužel jsou na této cestě takové díry a my k tomu tak naložení, že škrtáme podvozkem neustále o zem. No nic, vzdáváme to, jedeme zpátky, a dál na Wentworth Falls. Tyto vodopády jsou snad nejznámější z celých Blue Mountains. A taky je to podle toho hned vidět - všude kvanta turistů. Od parkoviště vede několik různě dlouhých stezek na různé výhledy na tyto nádherné vodopády. Dá se jít přímo na jejich začátek, do prostředka, pod ně nebo třeba na protější svah, odkud jsou vidět zase z jiného úhlu. Protože je už celkem pozdě a nás čeká ještě dlouhá cesta do Sydney, volíme nejtradičnější vyhlídku, která je i nejblíže. Vyskytnul se ale problém s dvojicí starších manželů, kteří se museli "uvelebit" za zábradlím přímo v nejhezčím pohledu na vodopády. A mají evidentně dost času, protože "dáma" hulí jednu cigaretu za druhou a nám tak znemožňuje udělat si nejlepší fotky. Pavla ale napadla spásná myšlenka - začali jsme se jim upřeně dívat do zátylku a doufali, že to pomůže. Pomohlo! Asi po pěti minutách se zvedli a s nějakými poznámkami na naši adresu odešli. Konečně máme tedy volný výhled a můžeme fotit. Tak to by bylo.

Na zpáteční cestě do Sydney se ještě zastavujeme na Penrith Whitewater Stadium, což je olympijský komplex pro rychlostní kanoistiku a divokou vodu. Kanál pro divokou vodu je postaven do podkovy a na jeho konci jsou vodáci vytaženi takovým jakoby pásovým dopravníkem zase na start. Je to celkem pěkné a hlavně vtipně vymyšlené. Ale jedem dál, začíná se už stmívat. Po dlouhé cestě skrz Sydney se u Karen na ubytovně sprchujeme a pak jedem dát bágly zpátky do nemocnice. Na zpáteční cestě ještě děláme nějaké nákupy v supermarketu, mj. na "slavnostní" večeři, kterou bude Karen dělat. Samozřejmě že jsme Karen večer pomohli. Měli jsme hovězí plátky s normálními i sladkými bramborami a k tomu několik druhů tropického ovoce (paw - paw, passion fruit, asi 3 druhy melounů) - něco chutnalo líp, něco hůř. Potom jsme už jenom umyli hromadu nádobí, a s Honzou probrali náš plán cesty (pozítří vyrážíme !!!) a klasicky o půlnoci to zalomili. Víkend byl super !